SLAVÍME 4. NAROZENINY

Ode dne založení mé kanceláře 3.9.2013 uplynuly 4 roky, od vstupu do praxe 11 let a od mého přijetí ke studiu na právnické fakultě 13 let. Za tu dobu jsem se naučil mnohé a už od počátku věděl, že advokacie je poslání a že chci umět být účinně nápomocen. Je to poslání umět bojovat za své klienty a propůjčovat jim silnější hlas, a to kdekoliv. Ať jde o radu rodinného přítele, psychologa, člověka co dvěma větami ušetří klientovi značné prostředky, aniž by z toho cokoliv měl, člověka co pozná kdy jde do nejhoršího, kdy jde o život, a tam nezištně pomůže, přes tepání a kritizování neduhů dané doby bez bázně a hany, i když se mocní rádi a často mstí na těch nejslabších, až po nejvyšší projev advokátního poslání – zastoupení části občanů České republiky v zastupitelských orgánech, zejména pak v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

Dokáži řešit širokou paletu životních situací po právní i lidské stránce, dokáži pomoci v mnohých administrativních záležitostech, ale co nikdy nepřenesu přes srdce, když se právní systém zvrhne a začne pojídat ty, kterým má poskytovat pevnou půdu pod nohama. Může jít o neochotu pojišťoven proplácet nejlepší možnou léčbu na smrt nemocným, nebo rezignaci orgánů státní správy či spravedlnosti na dodržování základních zásad, na nichž má naše demokracie pevně stát. Může jít (a jde prakticky pokaždé) o zvůli nenažraných politiků, kteří zneužívají stát a obce jedno zda pro své hmotné zajištění, nebo pro realizaci svých radikálních představ o tom, jak by měli žít všichni ostatní podle nich.

A to vše mne dovedlo k nevyhnutelnému závěru, vstoupit do politiky, protože „pouze“ svedením soudní bitvy se válka s úpadkem nevyhraje. Nevyhráli jsme válku o zničení důkazního procesu v diskriminačních věcech, kde lze šlapat po nevinných. Vyhráli jsme jen bitvu. Nevyhráli jsme válku o poskytování nejlepší možné zdravotní péče všem pojišťovnami, ale jen dílčí bitvu. Vyhrát musíme celou válku, a to nelze jinak než vstupem do politiky.

Jak vybrat kudy? Co je největším problémem dneška? Víte, že naši poslanci drtivou většinu věcí odhlasovávají jen jako povinnost, co přišla z Evropské unie? Ať jde o nesmysl nebo přínosnou věc, my, občané České republiky, na to nemáme téměř žádný vliv. A tam přichází salámovou metodou ničení naší demokracie a právního státu. Nemluvě samozřejmě o té malé části, co si naši poslanci na nás vymyslí originálně, bez cizí pomoci.

Kde se stala chyba? Mnoho z nás hlasovalo pro vstup do Unie v dobré víře. To jsme ještě měli právo veta ve všech důležitých oblastech a dá se říct, že jsme do jisté míry byli rovnoprávnými členy Unie. Pak přišla Lisabonská smlouva, která po neúspěchu Ústavní smlouvy, kterou lidé ve Francii a Nizozemí odmítli v referendech, měla být protlačena z přání „těch u moci“ bez souhlasu lidu a klidně proti jejich vůli. Tak se stalo a zde jsme přišli o právo veta ke všem důležitým otázkám, o nichž jsme si ještě rozhodovali sami. A sem se musíme vrátit, pokud chceme nápravu. Tou nápravou je jen a pouze referendum o Evropské unii a následné vystoupení z Unie, protože dnes se o nás bez nás rozhoduje v Bruselu a nedělají to lépe, než my sami. Dělají to hůře, za draho a ve prospěch Německa a Francie, nikdy ve prospěch občanů České republiky. Není pravda ani to, že z Unie přijímáme více peněz, než odvádíme, protože oficiální statistiky si zakázaly zahrnovat do těchto čísel náklady na celní politiku, kvůli které máme vše dražší, náklady na europoslance, náklady na realizaci eurolegislativy, náklady na projekty spolufinancované (často námi z větší části) z rozpočtu Evropské unie (přeloženo – z prostředků daňových poplatníků napříč Evropskou unií, tedy i od nás samých za „manipulační“ poplatek), náklady na Evropskou investiční banku, Evropskou centrální banku, transfery mimo Evropskou unii například na financování palestinského terorismu a pochybných projektů napříč celým světem a v neprospěch nás, daňových poplatníků. Není pravda ani to, že Unie rovná se bezpečnost a mír. Od toho jsme členy Severoatlantické aliance (NATO) a pokud si jeden stát Unie může pozvat celou Afriku a Blízký východ k sobě domu a nás tím beztrestně ohrozí, pak je Unie i hrozbou naší vlastní bezpečnosti. A nejsem pro žádné divoké ani radikální řešení, ale stroze a bez emocí pro jediné demokratické řešení, na které jako občané České republiky ještě máme nárok a vliv.

Z těchto důvodů jsem se rozhodl se celou vahou své osobnosti, pověsti a dobrého jména, odhodlání a nesmlouvavosti postavit za politické hnutí Referendum o Evropské unii, za které kandiduji v nadcházejících sněmovních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako lídr v Karlovarském kraji, a pevně věřím, že má slova vezmete při výběru svého hlasovacího lístku v potaz a pomůžete mně a hnutí Referendum o EU udělat první krok k nápravě toho, co jsme si sami nezodpovědnou volbou pokazili a nechali ukrást.

S přáním všeho dobrého,

Mgr. Ondřej Pecák

advokát a lídr kandidátky pro Karlovarský kraj za politické hnutí Referendum o Evropské unii

Podobné příspěvky